rozhovor s V. Franzem, MF Dnes

23. září 2012 v 17:25 | Vincent |  Všelicos

Mladá fronta Dnes
10.08.2012


Já mám tetování, vy máte ledviny

S titulem JUDr. získal profesuru na Akademii múzických umění. Učí, maluje, skládá hudbu a sbírá Radokovy ceny. A teď by chtěl být prezidentem. Vladimír Franz.

Řekl jste, že máte Václava Klause svým způsobem rád - jak se liší mít někoho rád svým způsobem a mít někoho prostě rád? K hlavě státu nelze přistupovat jako k objektu své náklonnosti nebo předmětu nějaké libosti. Navíc můžu mít někoho rád beze zbytku, ale tady mám zbytek.

-
Co je v tom zbytku?

To bude otázka na historiky: jaká je jeho zodpovědnost za to, co se dělo v 90. letech. To nevím. Vzpomínám, jak ti ostřílení praktici říkali o Václavu Havlovi, že je snílek a vizionář, ale pro mne je důležitá vize, naděje, kterou prezident má dávat.

- Vy ji máte?

Nevím, ale vždycky jsem se o to snažil. Navíc jsem vyrůstal v oblasti umění, které by mělo dávat lidem pocit, že život má smysl.

- Jakým způsobem byste lidem dával pocit, že život má smysl?

Nebudu to formulovat přesně, ale chtěl bych, aby se vrátil lidský rozměr do různých oborů. Svět politiky se začal zabývat sám sebou a rezignoval na občana.

- Zopakuji dotaz: jak byste lidem dával pocit, že život má smysl?

Prezident má možnost věci pojmenovávat a nazývat je v širších souvislostech.

- To dá pocit, že život má smysl?

Do jisté míry určitě ano.

- Třeba jako vy jste řekl v roce 2006 našim novinám, že Česká republika je taková provincie, která nikdy neměla být svobodná? Hned máme větší radost ze života?

Ne, to je můj způsob uvažování, kdy k různým problémům přistupuji skepticky a ironicky. Nebo je to proto, abych lidi pošťouchnul, aby se rozhýbali. Vtip, který pojmenoval určitý rys, v němž bychom už měli být dál.

- Byl jste vůči Čechům vůbec dost kritický - cituji: "Jsme takovej stanovej tábor, kde všichni vařej na lihovým vařiči a vždycky jeden druhýmu převrhne kotlík a další se na to se zálibou kouká." Proč chcete takové lidi zastupovat?

Já nechci takové lidi zastupovat, naopak. Myslím, že každý má v sobě i mnohé ctnosti. Neříkám to proto, abych něco shazoval, není to ani můj negativní vztah k Čechům, jsem totiž doopravdy lokální patriot a této země si vážím.

- Mohu vám věřit, ale vaše výroky jsou brutální a leckdy s významem opačným.

Jsou to nadsázky, navíc různé názory na různé věci se mohou vyvíjet.

- Nehraje v takových výrocích roli třeba to, že se cítíte nedoceněn?

Nejsem umělecky nedoceněn. Mám šest cen Alfreda Radoka, mé věci hraje Národní divadlo a Česká filharmonie…

- Kotlík vám nikdo nepřevrhl?

Ale určitě… je to prostě normální život se všemi protivenstvími.

- "Nabídku na prezidenta bych přijal - byla by sranda. Mohl bych alespoň malovat v Lánech - tam je spousta volného prostoru..." řekl jste před sedmi lety. Takže jde o srandu?

No, víte, když člověk dělá takový letní rozhovor a taková věc mu vůbec nepřijde na mysl - dovolí si velkou ironii. Dneska to vůbec není sranda. Ani náhodou. Myslím to vážně.

- Jak se to projevuje v praxi, že to myslíte vážně? Co jste obětoval a co jste připraven obětovat?

Není mi deset, takže tuším, co taková věc obnáší. Jiný způsob života, jiný způsob organizace času, seznamovat se s novými věcmi. Získal-li jsem vysokoškolskou profesuru, snad jsem schopen se ještě něčemu naučit.

- Jste schopen si říct, že teď není čas na žádnou tvorbu a je třeba shánět podpisy?

No tak to už začalo. Opravdu není čas na tvorbu. Může mě to i mrzet, ale nedá se nic dělat. Tvaruje se tým, kampaň zatím není nijak financována a vznikla z iniciativy mladých lidí. Sám jsem schopen do toho investovat něco ze svých skutečně skromných úspor, nepohybuji se v show byznysu, takže půjde zhruba o řád pár desetitisíců.

- Stačilo pár dnů, aby se objevila černá skvrna na vaší minulosti - a to údajná inklinace ke skinheadskému hnutí. Měl jste někdy sympatie k něčemu takovému?

Sympatii vůbec ne. A protože jsem nikdy nedělil život a tvorbu, muselo by se to někde objevit. I vzhledem k tomu, že jsem v té době komponoval Oratorium o svědomí mocných, jehož premiéra byla zasvěcena obětem z náměstí Nebeského klidu, je to celé divné.

- Máte nechuť k lidem, kteří propagují netoleranci k jiným lidem?

Určitě. A jako člověk, který se nikdy nepral, mám i trošku takový děs z násilí.

- Stejný odpor jste cítil k některým textům skupiny Orlík, jejichž koncerty a zkoušky jste navštěvoval?

To jsem navštěvoval. Mne zajímal jejich komunikační kód, v té době navíc nikdo pořádně nevěděl, co obnáší ten svět, o kterém se bavíme.

- V 90. letech - což je to období, o kterém se bavíme - všichni, kdo vědět chtěli, věděli, co jsou zač skinheadi a co je to extremismus. Byla to doba, kdy vy jste chodil na zkoušky a koncerty kapely Orlík, která produkovala písně s ostrým rasistickým nábojem. Nevadilo vám to?

No vadilo.

- Tak proč jste tam chodil?

Mne zajímal Dan Landa, kterýho jsem si jaksi studoval z hlediska potenciálního zpěváka šansonu.

- Nemůžu vám věřit, pane profesore…

Proč ne*

- ... že člověk s takovým rozhledem, jako jste vy, chodí kvůli šansoniérskému potenciálu kohokoliv poslouchat písně typu: "Co to bylo za ránu, kdo nám to tu z palmy spad', černý voči je to negr, to není můj kamarád. Bílá liga je bílá, vyčisti si boty, v nich je tvoje síla. Morálku maj' jinou, vychování taky, jak my nikdy nebudou, nevěř na zázraky. A za přísný slovo tě nožem pobodaj, tak proč nám sem negry posílaj…"?

To je hezký, ale mně ty texty připadaly slabomyslný, vůbec mne v tomto smyslu nezajímaly. Proč jako by se mně tohle líbilo? Člověk, který vyrůstal na Brahmsovi, Šostakovičovi, na Pendereckém, na Smetanovi, Dvořákovi… snad si nemyslíte, že by tohle člověk mohl vzít vážně? Ať už jako muzikant nebo jako člověk, který se v mládí kamarádil s Františkem Hrubínem?

- Právě proto, že mi to k vám nejde, se ptám. Vy jste chodil nejen na jejich koncerty, ale dokonce i na zkoušky. Jak dokáže člověk jako vy abstrahovat od obsahu písní?

No samozřejmě, že nedokáže. Ale jako to neznamená, že mě to nezajímá, co se vlastně děje. Neříkám, že se mi ty texty líbí nebo že se s nima ztotožňuju, to je to poslední. Mě to zajímá jako sociální studie.

- Vy sám se nazýváte demokratem a humanistou a k tomu opakovaně chodíte na něco, co je rasistické a co se vám nelíbí - nedává mi to smysl.

Viděl jsem asi dvě zkoušky a asi tři koncerty, víc to nebylo.

- Řekla bych, že demokrat a humanista, když jednu takovou píseň uslyší, z koncertu uteče a víc se tam neobjeví.

No protože mě zajímalo, kam až ti lidé chtějí vlastně dojít. Jestli si uvědomí, že je to špatně.

- Aha. A uvědomili si to?

Nevím. Protože pak už to pro mne po této stránce nebylo možné. Místo toho, aby se to nějakým způsobem zobecnilo a podchytilo, tak se z toho udělal skandál, a tím pádem už co já s tím? A myslím, že jsem v životě udělal dost dobrých věcí na to, aby se z toho, že jsem někde byl třikrát, udělalo něco neuvěřitelnýho. Je to divný. Kdyby byla stejná péče o to, když má člověk premiéru opery, tak by nám bylo líp na světě. Rozumíte mi?

- Nerozumím. Přihlásil jste se k ambici soutěžit o post prezidenta. Z mého pohledu je pro nás všechny rizikové mít prezidenta, který se vracel na poslech rasistických písní, a není žádné riziko mít prezidenta, který skládá opery. Proto se ptám na jedno a neptám se na to druhé.

Jenže jde o to, o čem je ta opera. A na takovéhle věci je v ní jasně formulovaný můj názor.

- Šel jste někdy po koncertu Orlíku za Danielem Landou a řekl mu svůj názor, co si o těch textech myslíte?

No… o tom jsme… nevim. Ale já osobně jsem si o těch textech nic hezkého nemyslel.

- A řekl jste mu to někdy?

… je to možný. Nevím to jistě.

- Jaké žijící osobnosti byste v roli prezidenta chtěl vyznamenat?

Tak třeba bych to rád dal Karlu Šiktancovi nebo Ivanu Wernischovi, panu profesoru Pirkovi.

- Skoro každoročně se v souvislosti s oceněním objevují jména bratrů Mašínů a spol. Byl byste pro jejich ocenění?

Ne.

- "Jsem spokojenější nyní, když to mám - než když jsem to ještě neměl," řekl jste na adresu svého tetování před několika lety. Spokojenost trvá?

Ano, trvá. Nikdy jsem nezalitoval.

- Proč vás to baví nosit?

Těžko říct, že to nosím. Já to mám. Proč vás baví mít třeba ledviny?

- Ledviny jsem si nenechala dodat, už tam byly.

No dobrá, tak já jsem se s tím nenarodil, ale nechal jsem si to dodat. Ale nestojí to tak, jestli mě to baví. Je to mojí součástí, stalo se to mou součástí. Ale že je to mojí součástí, mě baví.

- Co vás baví? Že se lidé otáčejí na ulici?

To vůbec nevnímám. Baví mě, že se mi to vždycky líbilo, vždy jsem to chtěl a mám to.

- Počet obdivujících žen po aplikaci vašeho bodyartu narostl?

Nedělal jsem si statistiku, ale myslím, že to na škodu nebylo.

---

Vladimír Franz Narodil se 25. května 1959 v Praze. Vystudoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, působí jako pedagog na fakultách AMU - filmové a divadelní. Zkomponoval hudbu k více než 140 divadelním představením. Vedle tvorby scénické a hudby k projektům filmovým a televizním se věnoval i vlastní tvorbě. Je autorem oper jako Ludus Danielis, Válka s mloky, Údolí suchých kostí nebo 1. symfonie nazvané Písně o samotách a hudby k baletu Zlatovláska. Je známý i svou výtvarnou činností, měl kolem šedesátky výstav. V roce 2012 souhlasil se svou kandidaturou na úřad prezidenta České republiky.

PŘÍMO K VĚCI s Barborou Tachecí
Jejíma očima
Jeho chování absolutně nekoresponduje s jeho bodyartem - za tmavou a pro někoho hrozivou maskou se skrývá neuvěřitelně přátelský a milý muž, který se smál víc, než jsem čekala. Na úvod se nechal kameramanem zcela submisivně omotat dráty od mikrofonu, poté poslušně šoupal křesílkem tak dlouho, než byl spokojen režisér. Třeba bral svoji poslušnost jako handicap a tetování bylo jen krycím manévrem, napadlo mě. K prezidentským ambicím se už za pár týdnů přidá čtyřměsíční maraton zkoušení jeho opery Válka s mloky. Na můj dotaz, jak operně ztvárnil Čapkovu větu "Najf, najf, vyštěklo skřehotavě a stařecky zvíře", odpověděl s vševědoucím úsměvem: Má opera má k Čapkovi podobný vztah jako Piknik u cesty bratří Strugackých a Tarkovského Stalker. A hned jsem měla jasno.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.